Pink Floyd a jeho výsost, kytarový a pěvecký mág Sir David Gilmour. Příznivcům vytříbeného hudebního vkusu netřeba představovat. Vlastně ani ostatním, jelikož kdo toto jméno nezná, je to to samé, jako by nevěděl kdo je Beethoven, Bach nebo třeba i … Michael Jackson.
Kdo mne nějakou dobu zná, dobře ví, že mám slabost zejména pro tři veči. Americká auta, móda a Pink Floyd. Kdo né, tak se to alespoň teď dozví :))) … Když David Gilmour oznámil Evropské turné, doufal jsem i tak trochu naivně, že dorazí do Prahy. Nestalo se, váhal jsem tedy mezi Vídní a Wroclaví. Vzhledem k tomu, že turné startovalo právě ve Wroclawi, koncert byl navíc doprovázen polským pianistou Leszkem Mozdzerem a orchestrem v čele se Zbigniewem Preisnerem. Nebylo co řešit. Zpráva, že celý koncert bude polská televize vysílat v přímém přenosu byla třešničkou na dortu a naprostou zárukou mimořádného a neopakovatelného zážitku.
Do Wroclawi jsme vyrazili (můj otec, bratranec a já) v sobotu po obědě. Dojeli jsme okolo 4. hod, tak že bylo dost času projít si i samotné město, jelikož koncert začínal ofiko ve 21:30. Nikdy jsem tu nebyl a musím říct, že mě uchvátila historie, atmosféra a architektura tohoto více jak 600 tis, města. Skvělé také bylo, že nebyl sebemenší problém s parkováním, navíc ve vzdálenosti cca 200m od místa koncertu – Plac Wolnocsi (náměstí svobody).
Brány se otevíraly už okolo 18:45. My na plac dorazili o půl 8. Lídí bylo už požehnaně, ale kvalitní flek jsme ještě chytli. Kolem 9 zahrál cca půl hoďky pár songů polský pianista Leszek Mozdzer. Nervozita postupně stoupala, takové to mrazení po celém těle … kdo to zažil, ví o čem mluvím (u mě už trvalo už tak týden před koncertem:)). Byl to zvláštní okamžik, chvíle, na kterou čekáte 28 let a najednou je to vše před vámi pár desítek metrů. Bohužel v roce 1994 jsem měl tu smůlu, že mi bylo teprve 6 let a návštěva Pink Floyd na Strahově nebyla s taťkou moc reálná, přesto že jsem v té době Floydy už poslouchal! Živě si vzpomínám jak tehdá cca týden před koncertem visela na ledníci magnetem připnutá ona legendární zelená vstupenka na strahovský koncert. Vždycky jsem na ní tak obdivuhodně koukal. Dodnes to považuji za mé největší životní ochuzení.
Přesně ve 21:45 zazněly první tóny skladby 5AM legendárního Davidova Black Stratu. Země jako by se najedou vzdálila, myšlenky přestaly plynout a čas se zastavil. Nepopsatelný a omračující pocit. Naprosto dokonalý zvuk, který se nevyrovnal ničemu jinému a postupně nabíral pouze na kvalitě během úvodních třech songů. Orchestr vše jen dokresloval. Při Wish You Were Here zpívalo celé 25tisícové náměstí. Poté následovala epická What Do You Want From Me, následně se sřídaly songy s nového alba Rattle That Lock, staršího On an Island. V první půli koncertu přišlo i na Money, Us & Them, a High Hopes, kterou byla zakončená první půlka koncertu. Následovala 15ti minutová přestávka.
Ve 23:10 zazněly neomylné dunivé tóny Prattovy basy. One of these Days následované dechberoucím Shine On … Parts 1-5. Poté následovalo pár songů z Rattle that Lock proloženými Coming Back To Life. Jako poslední následovaly geniální Sorrow a Run Like Hell. Jak je zvykem, následoval tradiční přídavek v podání Time, Breathe (reprise) a … jak jinak než Comfortably Numb, při které jsme všichni upadali do naprostého transu. Lasery všude, kam oko dohlédlo. Nutno poznamenat, že bylo reprodukováno částěčně kvadrofonně! do třech banánů, které tvořily pomyslný trojúhelník. Nejvíce to vyniklo u různých zvuků např při Money a u kláves.
I přestože od koncertu uplynuli více jak 3 dny co píši tento článek, pořád je zážitek natolik silný a aktuální, že i v práci nemůžu stále najet na standartní notu. Zažil jsem hodně koncertů, od Rolling Stones počínaje, přes Genesis a Rogera Waterse konče, ale oproti Gilmourovi je to na kilometry vzdáleno po všech stránkách, zejména ve srovnání s Watersem. Těžko si asi představit, jak epický genius loci musel mít koncert Pink Floyd na živo na Strahově.
Bylo to nezapomenutelné, fascinující. David jasně dokázal, že good music never have expiration date! Dokonalý audiovizuální zážitek ve spojení s neopakovatelným hlasem, kytarovým rukopisem a tropickým vedrem okolo 38 stupňů, které v sobotu ve Wroclavi panovalo. Děkuji mistře!
Still always the best!
