Přátelé, je tomu pět týdnů, co jsem se vrátil s takřka dvoutýdenní dovolené na Santorini. Myslím si, že nastal ideální čas podělit se o svoje zážitky a připomenout si letní pohodu, která je pro letošek již nenávratně pryč.
Santorini je řecký ostrov, nebo spíše torzo ostrova, které cca. 1700 let před n.l. zasáhla jedna z největších katastrof v dějinách naší planety – mohutná sopečná erupce, která mimo jiné vyhladila Minojskou civilizaci. Ostrov leží v řeckém souostroví Kyklády, severně od Kréty… A vše vám už tak nějak dojde již při pohledu na ostrov z letadla, těsně před tím, něž přistanete.
Bydlel jsem v malém hotýlku v Kamari, což je jedno z několika malých městeček-letovisek na Santorini. Nachází se ve východní části ostrova zhruba 2 km od letiště. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že jako jediné má skutečnou atmosféru typického přímořského letoviska. Velký vliv na to má zejména koncepce celého městečka a promenáda s restauracemi, kluby a hotely, která vede podél pláže v Kamari. Každý večer si můžete vybrat kam zajdete na něco dobrého na zub či vínko. Žádná restaurace tu není stejná, ale v každé se báječně najíte. Ze všech restaurací je současně i úžasný výhled na moře.
Egejské moře je překrásně modrozelené a čisté. Teplota vody dosahovala okolo 24. stupňů. Počasí je tu velmi stabilní a deště se bát nemusíte ani v září. Každý den opalovačka na lehátku, po ruce drink, který Vám přinesou kdykoliv si vzpomenete, co víc si přát. Absolvoval jsem také výlet na tradiční motorové plachetnici ve stylu Kryštofa Kolumba :)) Součástí výletu byl výstup na Nea Kameni, což je v podstatě sopečný ostrůvek, který se dere z moře ven uprostřed kaldery. Řeknu Vám, procházet se po něm, to je opravdu nevšední zážitek. Vše na vás doléhá a hlavně, vypadá to neskutečně autenticky, jako by se to stalo snad včera.
A co člověk na Santorini hlavně uvidí? To je typická kykládská architektura – domečky v pastelových barvách, zejména ale v tradiční bílé, postavené ve srázu, který se prudce svažuje až do kaldery. Tato úchvatná podívaná začíná v hlavním městě Fíře a dále postupuje na sever přes městečka Firo-Stefani, Imerovigli až po Oiu, kam míří tisíce turistů, aby spatřili onen fascinující západ slunce nad hladinou moře. Oia je překrásná, komplet bílá a najdete zde i legendární větrné mlýny, které se proslavili v reklamě na Metaxu. Nicméně mraky bláznivých turistů zejména z Asie, kteří si fotí miliony nesmyslných selfíček pořád dokola, dělají toto místo trochu chaotickým. Upřímně, neuměl bych si zde moc představit, že bych tu za noc zaplatil 20 tisíc a nad terasou s bazénem na mě koukali od rána do večera turisti. O hluku ani nemluvě.
Mnohem lépe jsem se cítil ve Fíře, hlavním městě Santorini, které je známé i lanovkou, kterou se můžete svést během pěti minut do starého přístavu u moře cca o 250 metrů níže. Je tu o něco méně turistů a atmosféra města je trochu jiná. Řekněme, že se tu vcelku dá “dýchat”. Naleznete zde samozřejmě spoustu restaurací za ceny o něco příznivější než v Oie.. A výhled na kalderu takhle při večeři a západu slunce? … Posuďte sami, breathtaking!
Santorini je podle mě jedno z nejromantičtějších míst, které lze navštívit. Genius loci je tu tak mocný, že občas přestanete vnímat i čas. Pro mě to byl zatím jeden z nejlepších cestovatelských zážitků a zároveň splněný sen.
