VERONA

Ach ta sladká Itálie …

Minulý týden jsem strávil 4 dny v překrásné Veroně. Proto bych se s Vámi rád podělil o své cestovní (dnes) i módní (příště) zážitky z tohoto severoitalského města, jež vypráví příběh lásky Romea a Julie.

Z Prahy do Verony lítá přímý let ČSA z Ruzyně, který trvá cca 1:45 hod. Následně se cca 10 min busem dopravíte na nádraží Porta Nuova přímo ve Veroně. Velkou výhodou je, že dojdete téměř všude pěšky vzhledem k velikosti města.

Sotva se ubytujete na hotelu, okamžitě na Vás dýchne úžasná pozitivní atmosféra, úsměvy lidí, dobrá nálada a to v kteroukoliv denní i noční dobu. Sjedete výtahem 3 patra dolů a v přízemí vašeho domu máte úžasnou restauraci s pizzerií a hned vedle kavárnu a bar:) … Za ty čtyři dny jsem prošel v centru snad každou uličku, každé místo a neustále mě nepřestává fascinovat ta fotogeničnost a genius loci daného místa. Každá stará ulička, ty okenice, krásné květiny na balkónech a terasách …. Itálie jak poleno ve srovnání např. s Milánem, které je naprosto diametrálně odlišné.

Verona nabízí v podstatě vše, co od pravé Itálie očekáváte. Když si vyšlápnete na kopec Castel San Pietro, máte celé město jak na dlani. Spousty kostelů, celé laděné do červeno béžové. Bydlel jsem  na ulici Corso Porta Nuova, což je takový místní bulvár :)) Jak už název napovídá, jedná se o ulici, kterou křižují staré městské hradby s tradiční dvoupůlkruhovou bránou a hodinami uprostřed. Následně se ocitnete na náměstí, jemuž vévodí obrovský antický amfiteátr, 3. největší na světě. První 2 jsou samozřejmě také v Itálii…Hned vedle amfiteátru Vás doslova práskne do očí překrásný dům, kde se shodou okolností shromažďuje i nejvíce výletníků z řad studentů, školních výletů a turistů. No a čím je zajímavý? Zde totiž začíná slavná módní ulice Via Giuseppe Mazzini, která je doslova protkaná všemi nejrůznějšími butiky od Louis Vuitton počínaje, přes Gucci a další módní domy konče. Překrásná světlá kamenná dlažba, která je po celé délce této ulice, se již nikde jinde nevyskytuje. Paradoxem je například i to, že přestože je Verona cca 5x menší než Praha, ale obchodů je tu tak 5x více než na Pařížské ulici, která by měla být jakousi “výkladní skříní Prahy”:))

Ale zpět do Verony. K vidění je tu spousty krásných zákoutí, restaurací, tratorií a kaváren,  kamkoliv oko dohlédne. Pro procházku jako stvořené je taktéž nábřeží Lungadige Campagnola podél řeky Adiže. Za zmínku rovněž stojí mosty přes tuto řeku, která v podstatě město  protíná v podobě písmene S na dvě půlky.  Nejvíce se mi líbily mosty Ponte Pietra a Ponte Scaligero.

Navštívil jsem taktéž slavnou a na první pohled nenápadnou “fastfoodovou” pizzerii La Conchiglia, která získala řadu předních ocenění. Samozřejmě jsem neopomněl ani slavný Juliin balkón, kde mě zaujalo hlavně podloubí, kterým se k němu přichází. Je totiž od shora až dolů popsané milostnými vzkazy, polepený papírky a pozor! … dokonce i dámskými vložkami se vzkazy!! … Já Vám úplně nevím … Většinu turistů to asi táhne, ale být skutečným Italem, snad bych se za tuto “atrakci” i styděl, a domnívám se, že i takto to místní vnímají. Já jsem tohle místo navštívil tak jaksi z povinnosti a úctě ke slavnému  Shakespearovskému příběhu. Navzdory tomu, že  s jeho romantikou nemá toto uměle vytvořené místo pro potěchu davů turistů, téměř nic společného.

Tolik ve stručnosti k Veroně. Bylo to úchvatné – město má jedinečnou atmosféru a je vskutku romantické. Pobyt a zdejší lidé Vás nabijí neskutečnou energií a pozitivní náladou, která přetrvává i dlouho po návratu do Prahy – zde zažijete tradiční šok :) Musím říct, že i když jsme na tom ekonomicky mnohem lépe než Italové, jsme učebnicovým příkladem toho, že peníze štěstí nepřináší … neumíme žít, žít dnes a s tím co máme, rozdávat úsměvy cizím lidem (asi proto, že je to zadarmo:). Zkrátka smýšlet pozitivně a vážit si toho co máme a né stále myslet co dalšího bychom mohli mít a pořád dokola čím dál víc.

Myslím, že tatíček Masaryk by z nás neměl radost ;)